Vítr nad Berounkou

Den už se pomalu končí a nad vodou šedivá,

mlha se válí a plazí, jak vzpomínka lenivá.

Kdopak ti holka dal jméno, to nejlíp sama víš,

když na východ něžná a čistá, po staletí uháníš.

Údolím pak mezi kopci, jsi jinak hluboká,

od dávných časů z bájí, zem je tu divoká.

Taky si bývala sama, než sestry tě dohnaly,

tam kousek od Borských polí, to jméno jste dostaly.

R1: Tak tu stojím nad tebou a slzy pálí do očí,

To, co se stalo už nejde vzít, vzpomínky mládnou a útočí.

Ozdobím hroby, vyleštím pomníky,

Ami Dmi

v poledne u silnic roztančím patníky,

Pro starou řeku, vodáckou Mekku to udělám.

Pozdravím nejhezčí místa i jejich okolí,

myšlenky jak oheň pálí, když ryba zaloví

Svědomí co nemám čistý a srdce bolavý,

až jednou potkám tvůj pramen, budu pít na zdraví.

Čekám, kdy přijde má chvíle a to se musí stát,

Jak vítr chci krajem vládnout a občas ho učesat.

Potom se budeme toulat, v nejhezčím objetí,

až příběh tý naší lásky, se do světa rozletí.

R2: [: Ve stanici houká vlak a bude to ten poslední,

Co odveze mě za tebou, na tisíc let a spoustu dní.

Přeletím skály, no to je výška,

pak holkám na jezu pohladím bříška.

Pro starou řeku, vodáckou Meku to udělám. :]

Pro starou řeku, vodáckou Meku to udělám.