Anděl

1. Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla

přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla,

díval se na mě oddaně, já měl jsem trochu trému,

tak vtiskl jsem mu do dlaně lahvičku od parfému.

R: A proto, prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat,

aby mi mezi dveřmi pomohl hádat,

co mě čeká a nemine, co mě čeká a nemine.

2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky,

debatujíce o Bohu a hraní na vojáky,

do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat,

to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.

R:

3. Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,

já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice,

a tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi,

však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.

R:

co mě čeká a nemine, co mě čeká

a nemine.