Andromeda z mlhovin

Je prázdná noc je prázdná síň,

sobě zpívám čím dál míň,

pak se zjeví Andromeda.

Z vykřičených mlhovin,

tajů jar a pozdních zim,

na stůl dávnej z hlíny džbán,

štávu z révy do něj dám.

Z velké dálky Andromeda,

milion světelných let,

miluje náš starý svět.

Rád se moci v noci vzdám,

hříchy léta neřeším,

létám s tělem ke hvězdám,

nespím, nesním, neslyším.

Říkám s díky, dám co mám,

stáčím oči k záclonám,

když se zjeví Andromeda,

z vykřičených mlhovin,

jsem tajnosnubný její syn.

Rád se moci v noci vzdám,

hříchy léta neřeším,

létám s tělem ke hvězdám,

nespím, nesním, neslyším.

Říkám s díky, dám co mám,

stáčím oči k záclonám,

když se zjeví Andromeda,

z vykříčených mlhovin,

jsem tajnosnubný její syn.