Doba dravců

1. Přinesl jsem z dálky trochu kytek,

trávy, jak ve městě říkáte,

v láhvi, cos mi dala, rosy zbytek,

a trochu tepla, které zbylo v kabátě.

E7 Ami7 Hmi7

R: Poznávám tě podle hlasu, mám teď nějak spousty času,

mám chuť znovu žít,

Ami7 Hmi7

u záhybů tvýho těla, to jsi možná nevěděla,

bylo mi líp.

2. Na kraji víček tvýho moře slzí,

ležím a dotýkám se řas,

záchranný člun pro nás do tmy mizí,

maják tvých očí po milování zhas.

R:

3. Připadáš mi jak z jinýho světa,

tichá, když z oblaků padáme,

tahle doba dravců za dvě léta,

odletí a pak se na zemi potkáme.