V kraji planých šípků

1. Venku vítr pláče, za kopcem už se stmívá,

už mě to nedojímá, že mívám ze tmy strach,

meluzína kvílí, dítě jí z nůše berou,

mraky se o něj perou, až k nebi stoupá prach.

2. V kraji planých šípků dvě ženy spolu běží,

za ruce se drží, od dětství znáte je,

až na kůži nahé o poctivost se třesou,

svý jména si tak nesou Víra a Naděje.

R: Když mi bývá ouzko, nasucho když polykám,

nemám sílu jenom tak se opít,

když mi bývá ouvej oheň v krbu zabliká,

čtu si knížky, který nelze prožít.

3. U ohně se hřejou, spí na Snědený stráni,

nic nechtějí mít s námi, je pozdě na sliby,

krajem planých šípků do kolébky se vrací,

dopisy nesou zvací pastevcům z koliby.

R:

4. Možná někdy zajdou s nataženou dlaní,

a nevynesou spaní jak nesly tolikrát,

v kraji planých šípků už pokoje si nedám,

Naději s Vírou hledám a chodím pozdě spát.