Záblatský louky

Záblatský louky jsou při dolině

nikdy tam travička nevyhyne

nevyhyne, nevyhoří

protože vodička po ní běží

Pod našima okny roste tráva

co jsem se, přesmutná, naplakala

co dostala od matičky

až mě rozbolely mý očičky

co dostala od tatíčka

až mě rozbolela má hlavička

Z toho si Mařenko, nic nedělej

vždyť k vám může chodit někdo jinej

[:Voda vyschne, tráva zvadne

nebudu mít více děvče žádné :]