Strom

1. Ač týrán, mučen, zabíjen,

nevydá hlásku;

proč se nemstí, kdo ví jen?

Snad zná jen lásku.

Když sekera se zatíná

do jeho těla,

moje ústa zamčená

křičet by chtěla:

R: Ty ruce pryč, máte v nich klíč

k životu na Zemi, k čistému vzduchu;

máte v nich kód k tajemství vod -

- jenomže bohužel křičím jen v duchu.

A oni jdou konat věc zlou;

parťáci zkušení nováčkům radí:

"Je to jen strom, páteř mu zlom

a hlavu usekni! Komu to vadí?"

2. Mlčí, trpí, umírá,

v popel se mění;

člověk půdu zabírá,

rozum v tom není.

Až je všechny vykácí,

zapláčem´ trpce,

svět se stane kremací...

Mor na ty blbce!

R: Ty ruce pryč...