Dotyky

Z probdělých nocí jen

přibývaj vrásky

k ránu se ztrácí vůně

večerní lásky

Svět jako defilé

náhodných známých

každý tvůj příchod jen

vyvolá fámy

Život jsou zrychlený

obrázky z kina

proč stále odcházíš

čí je to vina

Jak s páskou na očích

vnímáš jen sebe

a vůbec necítíš mě

vedle tebe

chceš si jen hrát

Mít tak moc s čarovným proutkem

vrátit ti reálný svět

jak se zdá tak čekat mi zbývá

ještě dlouhých pár let

Dráždí tě mý ptaní

to co se rozumný zdá

máš svý ideály

zbytek tě nezajímá

Ale lepší je vždycky vědět

než nemít zdání

tak poslouchej už něco řekni

i když to raní

Pálí mě stopy tvých dotyků

budí mě ze sna

čekají na přiznání

na můj pád

Říkám ne a znovu se bráním

nad ránem pročítám snář

přemítám kdy se zas vrátíš

nadávám na kalendář

Dráždí tě mý ptaní...

Pálí mě stopy tvých dotyků...