Nenávidím

Jak nenávidím kámen,

teď nese tvoje jméno.

Jak nenávidím růže,

co ti na něj pokládám.

Jak nenávidím slunce,

co přineslo temný ráno.

Jak nenávidím, že žiju,

i když uvnitř umírám.

Náš sen se najednou

tvou sílou tajemnou

rozplynul v prach.

Proč se mi zdáš?

Zbyl jenom strach, smutek a zášť.

Náš sen se projednou

tvou vášní jedinou

proměnil v krach.

Nemůžu spát,

ty jsi svůj vrah natisíckrát.

Ležím tu v klubíčku schoulenej na zemi,

tichej pláč rozpustí masku i sníh.

Třeba to zlý jenom náhodou zdá se mi,

možná se otočím, zjistím, že sním.

Neřeknu Sbohem - to drtí mý srdce,

snad příliš bolí a zní napořád.

Zašeptám trpce a vím, že se mýlíš

nádherná vzpomínko na fotkách.

Náš sen se najednou

tvou sílou tajemnou

rozplynul v prach.

Proč se mi zdáš?

Zbyl jenom strach, smutek a zášť.

Náš sen se projednou

tvou vášní jedinou

proměnil v krach.

Nemůžu spát,

ty jsi svůj vrah natisíckrát.