Bílá Nemoc
Měsíční prach
Holywoodský hvězdy matně plály východním povětřím,
drzý čelo jako samotář.
Nebezpečný sjezdy, konec v dáli a při tom hořel Řím,
člověk s sebou vláčel na botách
měsíční prach, na botách
letitej prach a svůj strach.
Bolestivý ticho po bigbeatu, půllitry hořkosti,
slavně znovu nalíznutej syn.
Nenadálej příchod známejch citů, smutku a hloupostí,
z knížek v noci stoupal rajskej plyn,
do světla stín – rajskej plyn,
do světla stín a co s tím.
R1: Nahý holky v cizích ložnicích,
těla horký, rozum v Bohnicích,
z cigarety květy kouřový, kouřový,
jak uvadnou, kdo ví?
Vstanou noví boží pikolíci, kytary oněmí,
dravý řeky zkrotí pevnej led.
Rovnám si svý zboží pod čepicí v reklamním podzemí,
nerušte mý dluhy ani svět,
je to můj svět, stejnej svět,
je to můj svěr – naposled.
R2: Nahý holky v cizích postelích,
těla horký, místo krve líh,
z cigarety květy kouřový, kouřový,
až uvadnou, kdo ví?