Třiatřicet

Druhý dech mám v nádechu

dělám čárky náručím

svítá

proč tak ve spěchu

rosa pláchla z pavučin

Vstávám

prázdním popelník

stříbro vánku docinká

cítím

čas ho rozmělnil

patří náhle vzpomínkám

Stěží dá se odestát

mráz, co bloudil páteří

mrazil v zádech tisíckrát

náhle touhu nečeří

snad se vrátí s muzikou

doufám, přijde s objetím

líný půjde oklikou

Mráz mi stárne, to je tím

Proč se náhle ohlížím

váhy náhle v rukou mám

ptám se, čím je zatížím

chápu, na to mám být sám

jak mouchu zrání odháním

s vůlí k býčím zápasům

cítím náhle rozhraní

vchází k mému úžasu

Tep, co náleží mým hodinám

pustím z otěží, vždyť začínám

nechci znát čas - šafrán

let i pád mám rád

přece já jsem já

přece já jsem já

Druhý dech mám v nádechu

dělám čárky náručím

svítá

proč tak ve spěchu

rosa pláchla z pavučin

Vstávám

prázdním popelník

stříbro vánku docinká

cítím

čas ho rozmělnil

patří náhle vzpomínkám

já jdu dál

já jdu dál

já jdu dál