Pohlazení

Počítaš slova, jak týdny jdou

Věty jsou slova, někdy i lžou

Ty čekáš lásku snad tisíc dní

Ta přináší vrásku a dlouhé trápení

Co mně říkáš běž radši dál

A proč se svlíkáš, já se tě bál

Zapomeň na mně, na moji tvář

Požaluj mámě, že jsem velký lhář

R: Máš něžný pláč, dobře víš co jsem zač

Znáš prázdna slova, samotu dní.

Vzdáva se den – přišla noc, dlouhý sen

Ještě čekáš než jdeš spát pohlazení.

Jsi ještě dítě, všechno chceš mít

Neurazí tě můj věčný klid

Tak málo stačí a mění se svět

Tak to není k pláči, pár hloupých vět

R: