Proměna

1. Poslouchám, jaký byste chtěli svět,

sedím stranou a trochu závidím, ó...,

pokud je tady co závidět,

vám se zdá skvělý, v tom šeru ho nevidím.

2. Generační problémy nám zestárnou,

o penzi si nesměle říkají, ó...,

úlohu já nehraju pražádnou,

tak jenom upíjím a už se ani nedivím.

R: Jiní mi život mapují,

legendou je ubrus politý,

a život hluboký jak oceán,

každý na něm sám a sám.

3. Zrození potomků je jim útěchou,

ve vínku špatné svědomí, ó...,

jen aby už nebylo pod střechou,

už se jich netýká, a tak o něm nemluví.

4. Odsuzují hlavy plné nápadů,

ubližují víc než všichni ostatní, ó...,

popelník je rázem plný dohadů,

kterým jsou všichni poplatní.

R: Hlava mi klesá únavou,

možná za to ani nemohou,

že se léty takhle promění,

a tak každý vede jen tu svou,

okouzlen tou vlastní proměnou,

říká tomu umění....