Hráz

1. Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl,

pár kůží a krb, co dřevo z něj voní,

D7

s jarem, když máj rozdá barvy svý,

tu sosna krásná nad chajdou se skloní,

a říčka, když stříbrným hávem se přikryje s ránem,

svý ahoj jí dáš a pak je tu den,

zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá,

svět s ním, svět s ním.

2. Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš

a koruny stromů tě uvítaj' rosou,

D7

víš, že času je dost, to znáš,

a možná potkáš někde dívku bosou,

po slůvkách, který se říkaj', po dnech něžných stisků

vás uvítá chajda a pak je tu den,

zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá,

svět s ním, svět s ním.

3. Však náhle volání táhlé ti přeruší snění

a oznámí všem: je poslední den,

voda zaplaví údolí, sosnu,chajdu, pohled zabolí,

ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den,

co nosil tě v náručí romantickém,

zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá,

svět s ním, svět s ním ...