Probuzení

Chtěl bych říct, kým jsem

a že můj stín žil

v mysli vás, vás kolem

všech teď mám vědomí.

Z vašich hrůz a ztrát

žít měl démon váš.

Ze všech lží, lží, záští,

z prachu vstávám tolikrát.

Já se vám jen zdál,

příběh váš jsem prožil,

nejsem víc než stín

všech těch hořkých snů.

Vždyť jsem stínů pán,

jenom stínů pán.

Mohu číst vám v srdci,

slova zlá vám brát ze rtů.

Jako křížů šik,

ve mně ční ten křik,

v sobě mám tvář smutku,

smutku vás, co tu jsou.

V kleci zpívá pták,

mříží zpívá pták.

Snad jsem hnán tou písní,

jsem to já, váš černý mág.

Jsem jen pán zlých snů,

půlnoc můj smích odbil,

ve mě stále zní

všechna tíha zklamání.

Vždyť jsem stínů pán,

jenom stínů pán,

mohu číst vám v srdci,

když hlas můj sám

tmou tu zní, zní.

Pro co žít? Jak žít? Si říkávám.

Co má mě vést?

Tuhle tíhu moh by snáz

jen člověk nést.

Jsem jen pán zlých snů

vítr vál mou nocí.

V noci vítr svál

k nám to poznání

Já stínů pán

váš příběh jsem prožil.

Mohu číst vám v srdcích

když hlas můj sám,

sám zní.

Já se vám jen zdál.

Já se vám jen zdál.

Mohu číst vám v srdci,

slova zlá vám brát ze rtů.