Za Láskou Já Půjdu Světa Kraj

Za láskou já půjdu světa kraj

podél houštin, hor a tůní.

Jablůňko tam v stráni, kveť a zraj,

doprovovázej mě svou vůní.

I kdybych měl projít peřejí,

znova bych šel bez váhání

za tou nekončící nadějí,

jež nás před sobectvím chrání.

Kdybych prožít měl sto bolestí,

s úsvitem i za červánků

za láskou zas půjdu naštěstí,

s její aurou kolem spánků.

I když poutník stokrát znejistí

lidská lhostejnost jej rmoutí,

bez lásky, co duši očistí,

byl by život marnou poutí.

Cíl je vlastně blízko,

mám to z pekla štístko.

Cíl je vlastně blízko,

mám to z pekla štístko.

I kdyby můj koník v opratích

vézt mě dál se náhle vzpouzel,

za láskou se vydám po tratích

plných úskalí a kouzel.

Chci tak dlouho stoupat do pěšin,

nevšímat si nečasů,

nežli sníh jak bílý krepdešín

napadá mi do vlasů.

Dokud vítr hvízdá na šalmaj

a mé srdce bude tlouci,

za láskou já půjdu světa kraj,

za světýlkem ve tmě tmoucí.

Za světýlkem ve tmě tmoucí.