Anděl zapomnění

1. Strach si malá schovej pod víčka

a neprozraď jak hodně víš,

tvou krásnou bílou loď teď vedou jiní

z přístavu do přístavu z rána do noci,

ty tiše čekej, až tě anděl políbí.

2. Rytíř Martin přijel na koni

a lásku složil do peří,

maličká kamenem ať hodí vinní

z přístavu do přístavu bloudí proroci

[:šedí a smutní jako všichni vědoucí:].

R: Na druhý břeh řeky Pravdy,

vodou co svět do morku kosti zná,

prošla jsi stvořením a znáš co ona,

z přístavu do přístavu bloudíš po nocích,

šedá a smutná jako všichni vědoucí.

3. Krásu lásky, špínu nemocí

lidských duší, lidských těl,

to je má něžná, smutek starců zmoudřelých,

předlouhou poutí životem,

ty se ho neboj, tebe anděl políbí.

R: Na druhý břeh řeky Pravdy,

vodou co svět do morku kosti zná,

prošla jsi stvořením a znáš co ona,

a nač by bylo všechno další bloudění,

tak je tu anděl a ten tě, sladká, políbí.

4. Máří co tě křehká kolíbá

ta možná ani netuší,

že svět sis přinesla přes bránu zrození

se vším co život umí dát i vzít

a že Bůh ví, že dětem smutek nesluší.

5. Nechce ti má malá do vínku

dát lásku ani trápení,

chce abys mohla všechno znovu objevit ,

dotknout se všeho poprvé,

proto tě anděl, Jeho posel políbí,

brzy tě Anděl zapomnění políbí.