Litvínov 75

Byla svatá noc tak kolem roku sedmdesát pět

Venku na Pilaři praskal snad půl metru tlustý led

Tam kde je dneska Ruská honili se kluci na saních

Tátové kouřili a z jedný lahve pili levnej líh

I svatý Petr v zemi nesvatý se smál

Když si ty poctivý na prstech počítal

Byla noc a farář na půlnoční kázal skoro sám

Stejně ta slova starou klenbou našla cestu ke hvězdám

I k týhle přerozbytý zemi Bůh se snášel ve vločkách

Na chlapy od uhlí co mají navždy v očích černý prach

A malý Jeník v zemi nesvatý se smál

Zatím jen od jedné do pěti počítal

Na naši jízdu králů svítil měsíc bezohledný vrah

Mizerné poezie s blbou rudou hvězdou na klopách

Tam někde hluboko v nás čekal prostý přitesaný kříž

A hlas co říkal já jsem tu a ty mě jednou uslyšíš

Byla svatá noc a hradem českých králů chodil mráz

A rybář Pavel vázal zase nové uzly na provaz

Ale nám pod saněmi křupal stále stejně stejný sníh

Ještě jsme netušili jak je těžký úděl bezmocných

To všechno přišlo s věkem jak na jaře mráz

Když lidi zabíjel ten ne prostor ne čas

Pak někdo zpíval někdo udával a někdo se jen bál

A nám přes všechno rostly vlasy i ten život běžel dál

Tupě jsme poslouchali i když nikdo nechtěl poslouchat

Všichni jsme stáli na dohled těch velkých otevřených vrat

Svatý Petr s bílou přilbou věčným mourem na řasách

Zatípnul Startku a řek partyzáni nemám o vás strach

I když už desítky let nejezdím po Ruský na saních

Ty vločky cítím i tu trapnou bídu sedmdesátých

A já vím to že ke mně tehdy mluvil Bůh

A že ta kořalka to štěstí je můj dluh