Lepení okamžiků

Až budeš usilovat

a nebudeš znásilňovat

až nebudeš otrok

ale tvůrce svýho žití

až netečnej zrak

pukne pod tlakem světla

až na vrcholcích skal

budeš stát nahej

až roztlučeš hrady lži a jistot

a obnaženě

přijmeš vichr

až hmotu přestaneš krást

a ponoříš se do vln snění

až nezavraždíš ani v myšlenkách

až nenávistná zášť ti shnije pod nohama

až na svý obloze

rozeženeš mraky

a spatříš prvotní jas

až přeřízneš mříže omezenosti

a roztavíš sebezáchovnej pud

uvědomíš si cennost poznání

A každej dotek

každej zvuk

každej krok

každej pohled

každý slovo

tě naplní výbuchem jisker

až tvý žití se stane

jedním mohutným proudem

spojujícím tebe se vším

až přestaneš lpět

na tom co pomíjí

až prchneš z okovů

na který ses sám přikoval

až vstoupíš na cestu přirozenosti

a přestaneš povyšovat svoje

masem vobalený kosti

až začneš lepit

mozaiku z okamžiků