Horolezecká

Vylezu pod vrchol čtvrtohory

Mrknu se dolů - propast staletí

Pod sebou vidím prapodivný tvory

V zajetí času v čase zajetí

Člověk si šplhá stoupá jako kdysi

Najednou ale překvapeně zjistí

Že tady na tom vetchým laně visí

A bůh ví kdo ho jistí

Že každou chvíli začnou lítat skoby

Řítí se na něj těžkej balvan doby

Snad ještě jedno století

A už poletí...

Rezavá výzbroj torna téměř prázdná

A tak se ptává trapný ozvěny

Kde se v něm vzala drzost nehorázná

S kterou se pustil do stěny

Vylezu pod vrchol čtvrtohory

Mrknu se dolů - propast staletí

Sám sebe vidím mezi těmi tvory

V zajetí času v čase zajetí