Píseň o dvou hlavách

Pokaždý když budík ráno zvoní

Těžko snění unikám

Krásný věci se mi hlavou honí

Ani nevím kudy kam

Učím se však nepodléhat citům

Odolávat panikám

Tak svou hlavu dřív než vyjdu z bytu

Do kredence zamykám

Aby to mí kamarádi nevěděli

Šetřím si ji na večer a na neděli

Přes den nosím nenápadnou lebku

Celkem běžný starší typ

Chápejte to prosím bez pošklebků

Takhle se mi žije líp

Moje hlava na mě doma čeká

Samej velkej ideál

Zamyšlená kamsi do daleka

Často ještě mnohem dál

Kdo se někdy mrknul ke mně do kredence

Poznal že jsem novým typem existence