Účtování

V den posledního soudu

den velkého otrhávání a loupání

se vzdám všeho

(klidně za zvuku trub -

miluju trouby)

Nejdřív odhodím jméno

zaměstnání

bydliště

pak pryč s masem a vnitřnostmi

kosti úhledně složené

(bohužel chybí několik zubů, sorry,

zato by tu byly jedny brýle)

Pak vypustím vzduch z

víry, naděje, lásky

jinými slovy:

ze skepse, smutku, osamělosti.

Nakonec se sežehne paměť

a s ní i má obtížná duše.

A budu zrušen

srovnán se zemí.

Ale kdyby snad přece jenom

náhodou něco zbylo

až bude všecko demontované -

např. prázdné místo -

tak to možná budu já.

Člověk je něco co dříve nebylo

a teď už není.