Píseň samotářky

Já samotářka samotná jdu noci vstříc a šeru koutů

Cmi

A otěž sejmu představám a pochytám je do kornoutů

A náhle aniž vím, už mi nic nechybí, jsem s ním

Já samotářka najednou se samotou se vypořádám

Gmi

On vlastně vůbec netuší, že potají mu z ruky hádám

Co má se mu kdy stát a co můj nejdražší má rád

Má tak rád, když s úsměvem ho vítám,

když jdem tmou a nábřeží už dřímá

Je nesvůj, když den mě neobjímá

A jeho drobných něžností se sotva dopočítám

Když pak mží, tak on mě pláštěm chrání,

zmokne sám, když přenáší mě louží

Jen se dotknem a vím, jak po mně touží

Snad nosil by mě na rukou v tom dešti do svítání

Tohle já si jen tak nalhávám,

sama mluvím se sebou i tentokrát

Beznaděj, jen sebeklam - to znám

Jenže já věřím v slůvko snad

Když svítá a mlha zvolna stoupá

pryč je déšť a s ním i on se ztrácí

Dům z karet se rozpadá a kácí

zas na světě jsi samotná, co naděláš, ty hloupá

Sen končí, proč já se koncům bráním?

Příběh můj je přeludem, jen zdáním

Co na tom, jdi samotářko za ním

s tou věčnou touhou po něčem, co nemůže ti dát

Má lásko, má lásko, má lásko, proč jinou máš tak rád?