Umíráš celkem rád

Do vlasů černejch jak hřích

mi hlavu dáš.

Utopíš se v dlaních mých,

tak usínáš.

Říkáš si: „Rád ji mám“.

S pochodní kráčíš ve studu.

Ty jsi dávný žhář.

S pochodní osleplých poutníků

zapálíš i svou pravdu.

Snad láskou osleplá jsem,

nepoznávám noc a den.

Měšťácká obžaloba,

znám tvůj smích.

Ať pověsí nás oba

na vlasech černejch jako hřích.

Umíráš celkem rád.

Náš les je gotickej chrám

a hvězdy padaj.

A hvězdy padaj až k nám.

Tak ve studu říkáš si: „Rád ji mám“.

S pochodní kráčíš bez studu.

Ty jsi dávný žhář.

S pochodní osleplých poutníků

zapálíš i svou pravdu.

Snad láskou osleplá jsem,

nepoznávám noc a den.

Měšťácká obžaloba,

znám tvůj smích.

Ať pověsí nás oba

na vlasech černejch jako hřích.

Umíráš celkem rád.

S pochodní osleplých poutníků

zapálíš i svou pravdu.

Lásku lhát si jen ze zvyku,

zapálíš i svou pravdu.

Otázky nepřebolí,

zeptej se na cokoli.

Měšťácká obžaloba,

znám tvůj smích.

Ať pověsí nás oba

na vlasech černejch jako hřích.

Umíráš.

Mý oči okřídlený noří se z bílý pěny.

Měšťácká obžaloba,

znám tvůj smích.

Ať pověsí nás oba

na vlasech černejch jako hřích.

Umíráš celkem rád.