Pavel Bobek

Kluk s tváří mou

s mou dobrodružnou povahou

Před sebou cestu dalekou dalekou

Kterou má se dát?

Jen smutně stál a snad se bál

Leč věděl víc než já

Mně sen se zdál

Po létech ten kluk zas tu stál

A jen se smál co musel znát jak žít a hrát

Než já se z něj stal

Vždyť ten svůj cíl jsi dávno znal

Být milován a žít svou láskou dál