Vidino sladká, přesladká

Vidino sladká, přesladká,

jsi-li ty člověk,nebo pohádka?

Ochráncem zda-li jsi lesní zvěře,

přišla jsi v osud za ni,sestřičko bílých laní.

A nebo sama,jak vstříc mi jdeš,

kořistí mojí býti chceš.

Svírá ti ústa tajemství,

či navždy jazyk tvůj ztich?

Němá-li ústa tvá,Bůh to ví,

vylíbám odpověď z nich!

Odpověď v záhadám,

jenž mě sem zlákaly,

jenž mě sem volaly.

Přes louky,přes trní,přes skály.

Abych tu konečně

v blažený dnešní den,

dítě tvým pohledem,

náhle byl okouzlen.

Jaké máš v srdci svém,

tajemství ukryto.

Máš-li mne ráda ".....!" ,zjev mi to.

Vím,že jsi kouzlo,které mizí

a rozplyne se v mlžný rej,

na chvíli přestaň být mou vizí,

pohádko má,už mi neprchej.

Můj končí lov,nač myslet mám,

tys nejkrásnější moje laň.

Tys hvězdička zlatá v noc temnou,

2x:pohádko má

3x:pojď se mnou

2x:pohádko má