Mužnej typ

Jak staletí běží,

už je tomu ňákej den,

co Labi ku pobřeží,

přitáh Čechův kmen.

A nejstarší muž rodu

zdolal horu Říp,

v tom viděl les a vodu

a hned mu bylo líp.

Že byl to moudrý staroch,

tak myslel na svůj lid,

proč chodit dál a za roh,

když je tady krásnej klid.

A, že měl pohled smělý,

nikdo neřek ani píp,

kdo vidí dál tak velí,

jó byl to mužnej typ.

To v Roudnici jak bejvá,

jednou za rok country bál,

mě do oka pad dlouhán,

kterej s kapelou tam hrál,

ten skvěle válel banjo

sem tam na housle si skříp,

měl naraženej stetson,

jó byl to mužnej typ.

Hned bylo po mě veta

a to tam jen tak stál,

s ním objedu půl světa

a možná ještě dál,

teď s děckem v malý boudě,

z okna vidím horu Říp,

tam reje v rodný hroudě,

ten můj mužnej typ,

tam reje v rodný hroudě,

ten můj mužnej typ.