Poslední cestující

Autobus vypustil poslední cestující

rozlétli se do svých hnízd

proběhli městem, vedeni intuicí

jakobys v parku na psa hvízd

i já běžím nocí k misce s mlékem

ale ta je vzhůru dnem

milence slyším, v pokoji nedalekém

začínaj svou cestu dnem

Složili křídla a teď se k sobě tisknou

vyplašení holubi

měsíc jak křída točí mojí miskou

světlem zvoní do hlubin

a já běžím nocí, chci už domů

v ruce připravenej klíč

jenomže není kam a není komu

moje dveře už jsou pryč

Přeskočím bránu, podpatky večerních bot

zazněj jako velkej třesk

možná jsem skočila zas na špatnou stranu

vůbec jsem neměla lízt přes

běžím nocí, sotva popadám dech

i tak mě nejspíš dožene

přiznat si musím, že to tak chci

jenže on mě ne