Větře můj

1. Možná, že člověk časem ohne se, to aby blíž k zemi měl

a potom sám zemí stane se a všecko, co kdy chtěl.

R: Ó větře duj, každý můj, každý krok a každý vdech, je jen Tvůj,

při mně stůj, ještě mě chvíli nech, na ten mech slunce dech

až kopce rozhrne. Bože můj, Bože můj, ať je vidím jak poprvé.

2. Štěstí hledá každý stvoření, každej chce lásku a klid

a možná, že bolest srdce přemění, jak vždycky chtěls´ ho mít.

R: Ó větře duj...

3. Možná, že člověk časem ohne se, to aby viděl věci líp,

vzpomínám lásky, co kdy měla jsem a nebo chtěla mít.

R: Ó větře duj...