Bludička z Průhonic

Chutnáš mi mátovým čajem

A stále si mi tajemstvým

Vím že si jen tak hrajem

náhodná přátelství

a napadáš mě stále víc

Bludičko z průhonic

Tma není jen absence světa

těsně po probuení

I stín je mým vlastním vtělením

Opouštím tě

Né navždy ale pro tuhle chvíly

Jen vraždí noc a my dva jsme si zbyly

A to tě děsí

Já bytost z ohnivého cukru

ukrutně lhostejná

Já duch v tvým průhonickým bunkru

je ceze veřejná

Kým jsem pod tvou peřinou

když myslím na jinou

Čas není jen podivný pocit

viny z oslnění

I vým ,že splýn nejde dostat do peřiny

Odpouštíš mi

Né navždy ale pro tuhle chvíly

žijem každý tak jak jsme si snily

ale věřím ti

Sme otroky slov a předsevzetí

a průtrž mračen nás žene do zajetí

A prostředky co ůčel světí

znás dělaj dospělý ze slušných malých dětí

a neodbytná bytná klepe na dveře

Za ní my dva spějem k nevěře

Zdalipak Dospějeme..