Jsousedky

Žila a byla jen pro rodinu,

pak řekla dost, teď si odpočinu.

Ale stále se neměla k činu…

Inu zodpovědná žena, životem zmražená.

Jsou, v blízkosti neprůchozích stěn, pár cizích žen.

Jsou, popíjí kávu a kouří, jednu za druhou.

Je všední den, pondělní ráno.

A do oken, ať zakázáno, koukám ... hmm

Jsou, na cestě s igelitkou,

jen o patro delší trasa,

Jen o hladoví krk víc,

Jen sýry na místo masa, jinak nic jiného.

A doma už na ně čekají ti snídaně chtiví,

Ti kteří nemaj pochopení a tak se diví,

Co žena zmůže, s líným mužem.

Co žena lapena v síti, cítí. Co má ….. doma!?

Jsou, pokoje plné smíchu,

v tichu jejich žití doléhá.

Tak nějak doufají, že slzy zatají.

Pak ranní tramvají utečou a z práce domů zase teší se,

Na chodbách míjení, a prázdný sklenice …

Tyhlety sousedky na pavlačích,

jsou a to jim stačí…ke štěstí… (muška jenom zlatá)

Je matka od dětí, a nemá ponětí, že brzy odletí…

A nebo má, ale je s tím smířená, že na

Co žena zmůže, s líným mužem.

Co žena lapena v síti, cítí. Co má ….. doma!?