Pocity

Z posledních pocitů poskládám ještě jednou úžasnou chvíli

Je to tím, že jsi tu, možná tím, že kdysi jsme byli Ty a

já, my dva, dvě nahý těla, tak neříkej, že jinak si to chtěla,

tak neříkej, neříkej, neříkej mi nic

Stala ses do noci z ničeho nic moje platonická láska

unaven, bezmocný, usínám vedle Tebe, něco ve mně praská.

A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se to nic není

Pohled a okouzlení, a prázdný náměstí na znamení.

Jenže ty neslyšíš, jenže ty neposloucháš,

snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět

a druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody

zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody.

Jsi anděl, netušíš. Anděl, co ze strachu mu utrhali křídla.

A až to ucítíš, zkus kašlat na pravidla.

Říkej si o mně, co chceš. Já jsem byl odjakživa blázen.

Nevím, co nechápeš, ale vrať se na zem.

R:

1: Z posledních pocitů...