Helou, lidé

1. S Livií slušně jsme si žili,

měli jsme v městě malej byt,

to bylo dřív, než děti odrostly

a chtěly odejít a začít po svém žít.

2. Joan a Linda žijou v Omaze,

z Joa je roztoulanej rváč,

Davyho nám vzala Korea,

dodneška ptám se, zač, a zbyl nám jenom pláč.

R: Stářím stromy sílí

a staré řeky mají širší proud,

nám lidem roste samota,

čekání na dvě slova: helou, lidé, helou.

3. S ženou už není o čem povídat,

sedí a vidí jen svůj svět,

a všechny novinky, co zestárly,

omládnou o pár let, když ve snech přijdou zpět.

4. Dnes ráno zvonil u mě telefon,

volal můj dávnej kámoš Fitz

a hned se ptal, co prej je novýho,

povídám: vlastně nic, co jsem měl taky říct?

R:

5. Až jednou půjdeš touhle ulicí

a potkáš smutných očí pár,

hm, netvař se, že ti to nepřijde,

řekni: dobrý den, helou, lidé, helou ...