Bylo jí sedmnáct

Začlo to v pondělí, já vyjel ven od mojí garáže pár bloků jen. Zahlídnu zjevení, snad je to klam, snad je to Archanděl sám.

ref.: - Stojí tam opodál holka jak rtuť,

má nohy štíhlý a báječnou hruď,

ale já rukou máv, řek jsem si nic!

Bylo jí sedmnáct, mně třikrát víc.

Další den v úterý, v ten samej čas, stála tam znovu a já jenom žas, kývla jen rukou, já namístě stál, spolu pak jeli jsme dál.

ref.: - Povídá: "šofére, vzdávám ti dík,

že jsi mě nabídnul svůj dostavník."

Na tvář mě políbí, ale já nic.

Bylo jí sedmnáct, mně třikrát víc.

Ve středu, ve čtvrtek, v ten samej čas, brzdím a dveře jí otvírám zas. Sukně má den co den čím dál tím výš, kůži jak bronzovou plyš.

ref.: - V pátek při loučení vypíná hruď,

"Líbej mě šofére jestli máš chuť!"

Přemáhám touhu, když říkám si nic!

Bylo jí sedmnáct, mně třikrát víc.

V sobotu nepřišla, a já nejsem mnich, tak navštívím dům, v kterým sídlí prej hřích.

Stála tam u baru jak anděl sám, v rouchu těch prodejnejch dam.

ref.: - Šeptá mi: "Šofére, vítám tě, pojď.

Mám krásnej budoár, budu tvá choť".

Já poznal ráj než jsem stačil si říct,

že je jí sedmnáct, mně třikrát víc.