Texty písní Zelenáči Mirka Hoffmanna

Zelenáči Mirka Hoffmanna

Ohňovej náklaďák

Když jsem přijel do Breektownu prožít ňákej flám,

lokál jindy plnej klaunů pro sebe jen mám.

Na ulicích vymetýno nikde žádnej vůz,

jeden černej srká víno, zpívá tichý blues.

Po městě kde nikdo nezná v pátek klid a mír,

kde prej straší stvůra hrozná "Ohniváckej TIR".

Každej pátek v podvečeru se tu vynoří

a pak v dálce na severu, zmizí v pohoří.

Proletí a všechno spálí co je na dohled.

Vraky aut se kolem válí, který z cesty smet.

V pátek tady práce stojí, je to hromskej den.

Breektownu se každej bojí vyjít z domu ven.

ref.: Ohňovej náklaďák, rudej pták ohnivák. - Ohnivák

Když barmana nad panákem ptám se kdy a jak,

chtějí skončit s ohnivákem, vykulí jen zrak.

Pak zašeptá: Milej synu, no tak něco zkus.

Rozhod jsem se tedy k činu, nabourat ten vůz.

A že byl pátek podvečer teď zrovna akorát,

jakoby mi po ledvinách jezdil vostrej drát.

Vynořil se nad obzorem, jako žhavej cín,

září jako slunce kolem a tak zmáčknu plyn.

Stroj se řítí proti stroji teď mu lekci dám,

chce se vyhnout snad se bojí, nemá ale kam.

Vrážím do něj bez brždění, zatajuju dech,

čekám ránu, zaskřípění, jak se kroutí plech.

ref.: Ohňovej náklaďák, rudej pták ohnivák. - Ohnivák

Žádnej náraz, žádný rány, žádnej řinkot skel.

Jako bych vjel do nirvány a ne do pekel.

Žádnou srážku s náklaďákem neprožil jsem líp,

projel jsem tím ohnivákem jako vzduchem šíp.

Při pohledu do zrcátka vidím za vozem,

že to strašný monstrum zkrátka pohltila zem.

Když pak vlítnu v euforii doma do dveří,

stejně tý mý historii nikdo nevěří.

To že mám hlavu bez vlasů a v tváři rudej cejch,

prej ztropil jeden z mamlasů, co režnou na mě dejch.

No ať to byly hrátky faunů ať jsem třeba snil,

ohnivák však u Breektownu už se nezjevil.

ref.: Ohňovej náklaďák, rudej pták ohnivák. - Ohnivák

Od tý doby prej v Breektownu hlasem voličů,

má teď město novou saunu místo hasičů.

Prej tam v pátek v podvečeru ňákej hašišák,

rozmlátil jim namaděru auťák - hasičák.